Hlavou dolů, aneb flašky a ventily pro potápěče

Obrátit láhve, co je to za nesmysl? Nedosáhneš si na ventily! Nemá to žádnou výhodu! Akorát se ti zanese sintr automatiky špínou z lahví! Zničíš si automatiky i ventily, jen si sedneš! Automatiky tě budou tlačit do zad! Takové a jiné byly reakce, když jsem se zmínil o tom, že bych chtěl jednou obrátit svoje dvojče ventilama dolů. Doufal jsem, že to přinese některé nezanedbatelné výhody. Po roce potápění s touto konfigurací přišel čas zúčtování a já bych se rád podělil o svoje zkušenosti.

Hned na začátek: lahve netlačí do zad, sintr je úplně stejně zanesený, jako byl před tím, na ventily si dosáhnu mnohem lépe, za celou dobu používání se mi hadice do ničeho nezamotaly, což se mi za předcházející období stávalo poměrně pravidelně, ventily i automatiky jsou poměrně slušně chráněny hrazdičkou. Já osobně bych už neměnil.

Ač to nerad přiznávám, není to nápad původní. Nejen hasiči, ale i některé záchranné jednotky ve světě běžně nosí lahve otočené ventily dolů a to i při potápění. I na Bootu v Düsseldorfu bylo pár ukázek takového uspořádání lahví.

Byl jsem pevně rozhodnut to vyzkoušet, ale realizaci bránily dvě věci. Tedy kromě předsudků. Při otáčení lahví budou ventily vystaveny možnosti mechanického poškození při jakémkoliv sundávání či oblékaní výstroje. V tomto směru měli oponenti rozhodně pravdu a já bych jen velice nerad poškodil cokoliv ze své výstroje. Druhým problémem jsou hadice, které povedou jinudy a jejichž délka musí být také jiná.

Procestoval jsem polovinu světa, bohužel jen po internetu, abych se podíval, jak problém ochrany ventilů řeší jinde. Zjistil jsem, že je internet plný internetového smetí, ale i několika hezkých obrázků, které se nicméně vůbec netýkaly potápění. Nakonec jsem našel pár relevantních odkazů, které jsem si důkladně prohlédl, analyzoval a rozhodl se, že si to stejně udělám podle svého.

Několikrát nakreslit, zmuchlat a znovu nakreslit jednoduchý plánek byla otázka pouhých několika hodin práce a tří okousaných tužek. Plánek dostal do rukou jeden nejmenovaný zámečník bytem v Klánovicích, okres Příbram. Ten ho celkem pochopil, svařil kus ocele, kterým se do plánku prakticky skoro trefil. Za drobnou úplatu udělal i žárovou zinkovou úpravu povrchu, která se zatím neoloupala, nezrezla a ani nejeví jiné známky brzkého odchodu do zinkového nebe.

Pak přišly na řadu hadice. Vypadal jsem jako čerstvě propuštěný chovanec jednoho nejmenovaného ústavu v Praze Bohnicích, Ústavní 91, když jsem se válel zády na položených dvojčatech, s provázkem v jedné a pásovým metrem v druhé ruce. Naměřil jsem hadice. Mimochodem špatně. Po první zkoušce jsem musel dvě ze tří hadic nechat udělat znovu.

Svoji původní délku si vlastně ponechala jen středotlaká hadice k přifukování sucháče. U ní bylo totiž jasné kudy povede. Prostě pod rukou přímo k tlačítku dofukování.

Problém byl se středotlakou hadicí ke kompenzátoru a s hadicema k oběma automatikám. Kudy je vést a jak mají být dlouhé? Nakonec hadice ke kompenzátoru vede zadem mezi lahvema, stejně jako ta k záložní automatice. Obě hadice potřebovaly nakonec prodloužit asi o 60 cm. Nikde nepřekážejí, nikde nečouhají, prostě akorát. Hlavní automatika potřebovala o něco více. Protože v zubech většinou držím Poseidona, je prakticky jedno z které strany půjde a protože jsem zvyklý mít ho zleva, jde překvapivě zleva, pak za krk a přes hrudník k prvnímu stupni. Kdybych měl klasickou automatiku, udělal bych prakticky totéž, jen zrcadlově. Celkem prodloužení hadice hlavní automatiky spolklo asi o 90 cm navíc k té stávající hadici. Prodloužení hadic mě s ochotou a rychle vyhotovili v jednom nejmenovaném obchodě s potápěčskou technikou Na Kosince 106/2, 180 00 Praha.

Posledním problémkem bylo vyřešit vysokotlakou manometrovou hadici. Pokud je umístěna klasicky na „D“ kroužku bederního pásu, pak je o něco málo kratší než obvykle (viz tabulka), aby netvořila příliš velký oblouk. Upřímně – klidně by si zasloužila ještě o něco zkrátit, ale nabídka délek vysokotlakých hadic je poněkud omezena. Po různé kombinaci hadic a jen po drobném přiškrcení si myslím, že jsem se nakonec celkem trefil i když je možné, že to jde jinak a lépe.

Délky jednotlivých hadic:

Hlavní automatika 160 cm

Záložní automatika 125 cm

Středotlaká hadice k sucháči 70 cm

Středotlaká hadice ke kompenzátoru 125 cm

Manometr 65 cm

Další fází bude výměna prodlužovacích spojek hadic, které jsem měl jen k vyzkoušení, za hadice vyrobené přímo na míru. To už mám slíbeno v nejmenované firmě K Zeleným domkům 35, 148 00 Praha 4. Jen prodloužení hadice k hlavní automatice zatím nechám. Předpokládám či spíše zbožně doufám, že nipl, který spojuje prodlužovací hadici s hadicí automatiky, bude zároveň sloužit jako výměník tepla. Jenže zatím není v mém nejbližším okolí dost zamrzlých lokalit, abych dokázal objektivně posoudit funkčnost. A tak doufám, že globální oteplování si dá ještě chvíli na čas, abych měl vůbec příležitost to vyzkoušet.

No a ještě, abych nezapomněl, se musí přesunout brýle. U nich je třeba několika pokusů a mnoho trpělivosti, aby se docílilo žádaného trimu.

Tak nejprve výhody:

Skvělá je dosažitelnost obou ventilů lahví. Trochu obtížnější je dosáhnout na ventil manifoldu, ten se navíc musí pootočit směrem k zádům.

Při jakémkoliv podplouvání čehokoliv nejsou první exponovány důležité automatiky, ale celkem nedůležité dna lahví.

Žádná hadice netvoří žádný přečnívající oblouk, vše je hezky ergonomicky u těla a uspořádáno.

Nevýhody, když pominu ty finanční.

Pokud nemám láhev na zádech, nedá se v poloze hlavou dolů na suchu moc přenášet. Prostě není za co ji chytit.

Při plnění a pod. je potřeba láhev obrátit, aby obsluha měla dobrý přístup k ventilům, ale pokud si nechci zničit některé hadice, které jdou vrchem, musím sundat křídlo i veškeré automatiky. Částečně se to dalo řešit tak, že jsem láhve nechal u kompresoru ležet.

Ostatní nejsou na tuto konfiguraci příliš zvyklí a někdy musím před ponorem vysvětlovat kdo co je.

Při oblékání na pláži a v písku se hrazdička zaboří do písku a to naschvál tak, že se písek dostane až do automatik.

Zvyk je železná košile a chvilku trvalo, než jsem si na novou konfiguraci zvykl. Nechci tvrdit, že je dokonalá a jinak super, ale rozhodně funguje a může být alternativou k jiným konfiguracím. Jestli je řešení hlavou dolů lepší nebo horší než klasická konfigurace nechávám na každém, ať rozhodne sám.

* Vše co jde z leva je od levé láhve a naopak. V krizové situaci je pak jednoduché rozlišit, kterou láhev popř. zavřít. Navíc vždy vím, že hlavní automatika je zleva a záložní vpravo. Pomáhá to i při výměně směsí.

Publikováno v Buddy c. 3

Napsal: David Vondrásek

Foto: archiv autora